I pohyb ruky může zlepšit dorozumívání
V naší nemocnici funguje ambulance klinické logopedie, a to nejen pro děti, jak si většina lidí představuje, ale také pro pacienty po vážných onemocněních. Na podzim pořádá logopedka Kateřina Brožová společně s arteterapeutkou Martinou Fulínovou seminář o spolupráci arteterapeuta a klinického logopeda na oddělení dlouhodobé péče. Tématem jsou možnosti terapie po cévní mozkové příhodě a u kognitivně komunikační poruchy s praktickými ukázkami.
„Toto téma je obecně málo medializované, ačkoli problémy s komunikací jsou poměrně časté a mají závažný dopad na život pacienta a jeho rodiny. Proto jsme se rozhodly uspořádat seminář o této problematice nejen z teoretického, ale i z praktického hlediska s nácvikem možných komunikačních technik,“ říká klinická logopedka Kateřina Brožová.
Jaké je věkové rozmezí klientů ve vaší ambulanci?
Do ambulance klinické logopedie dochází pacienti všech věkových kategorií. V současné době je nejmladšímu pacientovi 2,5 roku a nejstaršímu 89 let. Diagnózy se velmi liší, může se jednat například o neurovývojová onemocnění, myofunkční poruchy, poruchy plynulosti řečového projevu, poruchy polykání a další.
Jak vypadá spolupráce logopeda a arteterapeuta na oddělení dlouhodobé péče?
Arteterapeut primárně využívá léčebné působení rozhovoru, výtvarného umění a dalších terapeutických prostředků, jako je hudba, četba knih, práce s jemnou motorikou. Cílem je umožnit zdravou komunikaci a zlepšení psychického a fyzického stavu pacienta. Arteterapeut je součástí týmu oddělení dlouhodobé ošetřovatelské péče, zatímco klinický logoped spadá pod ambulanci klinické logopedie. Na oddělení přichází po vypsání konzilia indikovaného ošetřujícím lékařem. Naše vzájemná spolupráce spočívá v udržení a rozvíjení komunikačních dovedností, eventuelně nalezení formy alternativní komunikace s využitím dovedností pacienta a jeho smyslů. Snažíme se pracovat i s motorickými handicapy po cévní mozkové příhodě a maximálně využívat horní končetiny, i když s omezenou hybností (hemiparéza). Protože i pohyb ruky souvisí s udržením a rozvojem kognitivních a komunikačních dovedností. Takže pracujeme s doplňujícími obrázky, haptickým magnetickým puzzlem a podobně.
Připravujete seminář na téma terapie po cévní mozkové příhodě a u kognitivně komunikační poruchy. Jak konkrétně pomáháte těmto pacientům?
Po cévní mozkové příhodě můžeme očekávat zlepšení až návrat komunikačních schopností, o které pacient přišel. U kognitivně komunikační poruchy se snažíme primárně o zachování stávající úrovně komunikace. Je-li to možné, snažíme se o rozvíjení alternativních forem komunikace - gesta, piktogramy, tvoření na dané téma, paměťové hry a cvičení, zapojení počítačových programů. Při arteterapii se využívají podněty klinického logopeda. Z komunikačních technik využíváme komunikační slovníček, komunikaci formou psaní vět, vizualizaci obrázků, videa na tabletu.
Můžete uvést nějaké příklady práce s pacientem?
Například u nedoslýchavé pacientky paní B. s dysartrií (narušení motorické realizace řeči) jsme v rámci terapie verbální komunikaci využívaly psaní vět, obrázky, videa v tabletu, tvoření drobných dekorací či svíček. Vše dohromady působí na rozvíjení motorických a komunikačních dovedností. Důležitá je koordinace očí, mluvidel, rukou. Výhodou bylo, že paní měla dobře zachovaný zrak. Dalším pacientem byl pan S., který měl velice špatný zrak, což je obvyklé například při onemocněních sítnice. Rovněž trpěl dysartrií. Sdělení se snažil rychle a správně vyslovovat, ale jeho řeč byla nesrozumitelná, komolil slova. Po intervenci klinické logopedky jsme během arteterapie začali aplikovat v komunikaci práci s rytmem - vyťukávání. Tvořili jsme svíčky a magnety, "cestovali po mapě“. Pan S. aktivně komunikoval s dalšími pacienty, i když ho bylo třeba vždy upozornit, aby svůj řečový projev zpomalil a vrátil se zpět ke srozumitelné výslovnosti s využitím vyťukávání rytmu. Součástí terapie byla edukace příbuzných pacienta, aby pan S. rozvíjel aktivní a srozumitelnou komunikaci i ve svém přirozeném prostředí doma.
Jak může pracovat s těmito pacienty rodina doma? Lze to?
Ano, určitě s pacienty s komunikačními obtížemi v domácím prostředí pracovat lze. Vhodné je předem konzultovat s odborníky, které oblasti stimulovat a jakým způsobem, a vše probrat i s pacientem. Přínosné je navázat na dobře známou oblast zájmů pacienta, o kterých je schopen pozitivně komunikovat - o rodině, zálibách. O možnostech a metodách spolupráce bude právě náš seminář.
Markéta Zikmundová
