V rehabilitačním centru pořádají fyzioterapeutky workshopy pro nastávající maminky a maminky s kojenci. Jak manipulovat s novorozencem či co je Vojtova metoda? Dozvíte se v rozhovoru

Vojtova metoda pomáhá, nesmí bolet

V Komplexním rehabilitačním centru pořádají fyzioterapeutky nově pravidelné workshopy pro nastávající maminky, maminky s kojenci a jejich doprovod. Účastníci se především dozvědí, jak manipulovat s novorozencem, aby zajistili jeho správný psychomotorický vývoj.

Nejbližší termín je 27. března 2024 od 15 hodin.

„Vojtovu metodu cvičím několik let, ale cítila jsem potřebu se v této oblasti dále rozvíjet. V loňském roce jsem absolvovala čtyřblokový kurz ACT metody pro děti, kde školitelky kladly velký důraz nejen na cvičení, ale zejména na každodenní způsob manipulace s kojencem již od narození. Veškerý přístup k děťátku může totiž rozhodovat o tom, zda se z původně lehkého nesouladu v motorickém vývoji nerozvine hlubší problém. Díky tomu, že dětičky cvičím, mám zpětnou vazbu i od maminek prvorodiček, které informace v této oblasti postrádají. Zejména proto jsem cítila potřebu uvést v život nějakou formu zprostředkování informací na toto téma,“ vysvětlila lektorka a fyzioterapeutka Mgr. Alžběta Scharfová.

• První workshop se konal letos v lednu, byl o něj zájem? Věnujete se na něm pouze manipulaci s kojenci?

Prvotní zájem byl dobrý, přišlo sedm maminek a jeden tatínek, přičemž počítáme s maximální kapacitou patnácti maminek, ať už nastávajících, nebo již s děťátkem, plus doprovod. V rámci hodinu a půl trvajícího workshopu přednášíme dvě. Kolegyně Michaela Peterková má na starosti gynekologickou stránku – těhotenství a například otázku sportu během něj, péči o sebe, porod, poporodní péči. Já se věnuji problematice psychomotorického vývoje děťátka a jeho zásadním milníkům. Též hovořím o tom, čeho si všímat v době, kdy dítě začíná těchto milníků dosahovat, a jak správnou manipulací s ním podpořit jeho zdravý vývoj. Nejzásadnější ze všeho je manipulace s děťátkem již od novorozence. S každým pohybem mu totiž maminka může zprostředkovat informaci o jeho pohybovém aparátu a navozovat tak správný pohybový stereotyp dříve, než ho miminko použije samo. Například přebalování. Klasicky vezmeme miminko za paty, vytáhneme ho až pomalu ke stropu a vyměníme plenu. Lze to ale udělat jinak, naváděním do otáčení za použití šikmých břišních svalů, které bude děťátko v rámci dalšího správného psychomotorického vývoje potřebovat.

• Co maminky nejvíc zajímalo?

Ptaly se zejména na vybavení pokojíčku. Dnes jsme totiž zahlceni tisíci věcmi, které dítě „bezpodmínečně“ potřebuje – houpátka, lehátka, nosítka, hnízdečka. Stačí zadat klíčové slovo „miminko“ a strávíte týden probíráním nabídky.  Ale ono potřebuje v zásadě jen milující rodiče, postýlku, koberec nebo podložku na podlaze, pár hraček. A samozřejmě správné zacházení. Pak jsme řešily otázku botiček, což bylo úsměvné, protože tam byly všechny maminky ještě před porodem. Problematiku správné obuvi řešíme až dva měsíce poté, co dítě začne chodit. Co bylo, myslím si, pro nastávající maminky zajímavé, že si také mohly veškerou manipulaci vyzkoušet zatím alespoň na panenkách.

• S jakými častými problémy za vámi do ambulance rodiče s dětmi docházejí?

Já osobně sleduji děti od novorozeneckého až časného kojeneckého věku do doby, než začnou chodit. Nejčastějším problémem bývá predilekce, což je upřednostněné držení hlavičky k jedné straně. Příčin tohoto stavu je více. Nejbanálnější z nich je poloha děťátka v děloze. Nebo během porodu může dojít k nějakému drobnému traumatu, kdy se jednostranně natáhnou svalíky kolem krční páteře a miminko pak nechce otočit hlavičku ke druhé straně, protože je mu to nepříjemné. A v tuto chvíli je třeba již zasáhnout šetrným polohováním, eventuálně cvičením, ať už podle ACT, či Vojtovou metodou. Touto cestou jemně uvádíme tahy svalových skupin do rovnováhy tak, aby se děťátko mohlo vyvíjet symetricky. Pokud miminko necháme takzvaně osudu, začne se k upřednostňované straně přetáčet na břicho, stejně tak začne přepadat zpátky na záda a pak už je jen krůček k asymetrickému plazení. A na zpočátku drobný problém navazují další neduhy, které se pak vezou až do dospělosti. Navíc ve školním věku se děcko věnuje sportovním aktivitám, kdy je hodně těch asymetrických, jako je fotbal, hokej, tenis. A když ho necháme plout v asymetrii, tak pak mohou nastat problémy s pohybovým aparátem. Když má ale dítě dobrý základ, s nějakým takovým sportem si poradí.

• Stává se, že si rodiče nevšimnou nějakého problému? Měl by je upozornit pediatr?

Někdy si toho všimnou rodiče a nevšimne pediatr a naopak, někdy na to upozorní kamarádka, babička. Otázka informovanosti pediatrů o správném psychomotorickém vývoji se řeší už poměrně dlouho a musím říct, že ve svém okolí, tedy na Benešovsku, máme většinou velmi zodpovědné a všímavé pediatry. Posílají nám děti čím dál tím dříve. Kdysi nebylo výjimkou, že přišli rodiče s desetiměsíčním děťátkem s tím, že se neotáčí na bříško, což by mělo umět v pátém měsíci. To je potom malér. Práce s desetiměsíčním dítětem už totiž není nejjednodušší. Pláče, nechce spolupracovat, matka je uštvaná, otec otáčí oči v sloup. 

• Zřejmě hovoříme o cvičení Vojtovy reflexní metody. Maminkám může připadat, že je to něco drastického. Proč u cviků děti pláčou?

A toto bych ráda uvedla na pravou míru. Pokud děťátko nemá náladu, bude plakat u jakéhokoli pokusu o cokoli. Miminka brečí, protože neumějí mluvit, aby nám vynadala, že se jim něco nelíbí. Při Vojtově metodě je první věcí, která nemusí být pro miminko komfortní, cvičení jen v plence. Když vybalíte novorozence z teploučka jeho oblečení a peřinek, málokterý je spokojený. Druhý důvod k nespokojenosti je, že cvičí nalačno. Vojtova metoda nastartuje celý svalový systém včetně hladké svaloviny a většinou to, co do děťátka naládujete, zase vyblinká. Takže podíváte-li se na celou věc optikou kojeňátka - probudí se, má hlad a první co uděláte, je, že ho svlečete a nutíte dělat něco, co mu není vlastní. A ještě v poloze, ve které si není úplně jisté. Mnoho důvodů k rozladěnosti. Co je důležité, a to zdůrazňuji rodičům především, Vojtova metoda nesmí bolet. Protože pokud jemný reflexní řetězec přeruší bolestivý podnět, tak tento řetězec nefunguje. Proto i dotyk, kterým provádíme aktivaci reflexních zón na různých částech těla, musí být pevný, ale plošný.

• Co Vojtova metoda vlastně dělá s tělem?

Když aktivujete reflexní zóny, v mozku tím vzbudíte řetězovou reakci, která nastartuje všechny svaly v ideálním napětí ke správnému provedení pohybu. Takže to, co tam je více stažené, malinko povolí. Co je příliš uvolněné, to se lehce stáhne. Jako kdybyste vyrovnávali opratě u koní. Ve chvíli, kdy opratě fungují správně, jak mají, tak dítě pohyb udělá dobře a posiluje správně všechny svalové skupiny, které má. Důležitý je už začátek, kdy je třeba dítě nastavit do ideální výchozí polohy, která vede ke správnému provedení pohybu. Už správné nastavení začíná aktivovat kýženou reakci. Když ke správné pozici přidáme působení na zóny, které pan profesor Vojta popsal a empiricky vyzkoušel při práci s těžce kombinovaně postiženými dětmi, tak následná pohybová reakce běží u malých dětí velmi intenzivně a hlavně viditelně.

• Rodičům ukážete v ordinaci, jak s miminkem cvičit, a pak s ním dělají Vojtovu metodu doma?

Ano. Když za mnou přijdou rodiče poprvé, začínáme krátkou anamnézou, okolnostmi těhotenství a porodu. Poté sleduji pohybové vzory miminka podle věku a zaznamenávám odchylky od normy. Pak se rozhoduji, kterou cestu u toho konkrétního děťátka použiji. A zde zase záleží na věku, ale i dráždivosti miminka a nastavení maminky. V první řadě je předpokladem úspěchu klid vycházející ze samotné maminky. Pokud cvičíme Vojtovou metodou, je zapotřebí, aby zejména na počátku cvičení sama věděla, co po dítěti chce. Je dobré si provedení cviku nejprve představit a třeba si ho zkusit na panence či například medvídkovi. Pak teprve může po dítěti něco chtít. Pokud to mamince pomůže, umožním jí pořídit si v průběhu terapie video z cvičení, které s miminkem aktuálně provádím. Vojtova metoda se cvičí čtyři až pětkrát denně. Když jde o opravdu neaktivní dítě, které se nechce otáčet nebo se třeba přetáčí na bříško přes záklon, tak se cvičí intenzivně. Když je maminka poctivá, výsledky mohou být vidět už za čtrnáct dní.

• Jak dlouho se zaměřujete na fyzioterapii dětí?

Pracuji v nemocnici od roku 2003, v roce 2017 jsem absolvovala kurz Vojtovy metody. Na fyzioterapii u dětí jsem se ale přeorientovala až postupem času. Původně jsem chtěla pracovat s dospělými pacienty na oddělení ARO, protože jsem tam zaznamenala docela úspěch při cvičení Vojtovou metodou. Jenže pak jsem sama dlouhodobě onemocněla a už jsem se na lůžka nevrátila. Dětičky z toho všeho nějak vyplynuly, ale zjistila jsem, že mě práce s nimi čím dál tím víc baví a naplňuje.